Dvanáct bodů ke snahám českého předsednictví otevřít debatu o barcelonských cílech
Reakce českého předsednictví na kritiku Evropského parlamentu.
1. České předsednictví nenavrhuje, jak je mylně interpretováno, konkrétní změnu barcelonských cílů. Pouze se snaží nastartovat debatu. Důvod je prostý. Barcelonské cíle byly schváleny na zasedání Evropské rady v roce 2002 bez účasti nových členských států. Je proto logické, že České předsednictví se snaží, aby se nad problematikou, která je v jednotlivých zemích nahlížena podstatně odlišně, otevřela diskuse i s účastí nových členských zemí.
2. Barcelonské cíle, včetně cíle umístit do roku 2010 33 procent dětí do 3 let v zařízeních kolektivní péče, nejsou součástí primárního práva EU, ale výhradně politickým závazkem, neboť rodinná politika nespadá do výlučných kompetencí EU a státy zde vykonávají svou svrchovanou moc.
3. Většina států EU barcelonské cíle v oblasti péče o děti neplní a ani nenaplní. Patří mezi ně i Česká republika.
4. České předsednictví nezpochybňuje cíle v politice zaměstnanosti. Pouze je toho názoru, že při stanovování těchto cílů je třeba hledět i na další faktory, jako je svoboda rodiny a zájem dítěte. Navíc se nelze soustředit výhradně na kvantitativní prvek a nebrat v potaz kvalitu takových zařízení.
5. Řada států, které vstoupily do EU v roce 2004, může nabídnout své specifické zkušenosti s rozvinutým systémem jeslí z doby totality. Patří mezi ně i Česká republika. Celá řada studií provedených v době, kdy byla v těchto zařízeních umístěna téměř čtvrtina dětí, zpřesňuje znalosti ohledně dopadů kolektivní péče. Rovněž i pediatrický a psychologický výzkum prováděný celosvětově ohledně důsledků kolektivní péče je třeba respektovat. Proto je vhodné vést nad cíli nově diskusi, jež by reflektovala poznatky nových výzkumů, ale i zkušenosti, vnesené novými členskými státy.
6. České předsednictví považuje za důležité zvýšit prestiž rodičovství a uznat neplacené péče o děti doma jako společensky relevantní činnosti. Jen tak lze odstranit tradiční stereotyp, že žena, která pečuje o děti „nic nedělá“ a jediným, kdo pracuje, je muž – živitel.
7. České předsednictví vychází z principu svobody rodin. Je třeba ponechat rozhodnutí o způsobu péče na rodinách samotných. Rozhodnutí pro domácí péči o děti by nemělo být automaticky nahlíženo jako nesprávné.
8. České předsednictví respektuje, že oblast péče o děti zůstává výlučnou politikou členských států, v souladu s principem subsidiarity. České předsednictví nezpochybňuje záměry jednotlivých států rozšířit počet zařízení kolektivní péče, na druhou stranu za neusilování o splnění těchto cílů nemůže být žádný členský stát kritizován.
9. Nemá smysl požadovat v celé Evropě jednotně stejný počet zařízení kolektivní péče bez reflektování specifických tužeb a přání rodiny, poptávky a historických zkušeností. Například v ČR bylo i v době komunismu umístěno v jeslích max. 24 procent dětí do 3 let, ač stát činil vše pro navýšení počtu dětí. Po pádu komunismu se preference rodin rychle změnily a počet dětí v jeslích se v důsledku klesající poptávky snížil na 0,5 - 2 procenta dětí. Sám text barcelonských cílů uvádí, že je nutné při jejich dosahování respektovat poptávku i národní zvyklosti. Vybudování nákladného systému kolektivní péče bez existence zájmu by v takovém případě bylo zcela zbytečné. Stát by musel hledat donucovací mechanismy, jak děti do jeslí umístit, a to na úkor svobody rodin (zkracování rodičovské dovolené, snižování rodičovského příspěvku atd.).
10. Sama česká vláda v ČR podporuje rozvoj nerodičovské péče o malé děti. V rámci tzv. Prorodinného balíčku jsou přijímána opatření na podporu zejména inovativních typů péče. Nedomnívá se však, že budování veřejných-státních zařízení kolektivní péče po vzoru komunistického režimu je správnou cestou. Preferuje model, kdy jsou rodinám poskytnuty finanční prostředky přímo, a rodiny mají tak možnost se rozhodnout, zda je využijí na rodičovskou či nerodičovskou péči. Navíc i na národní úrovni je respektován princip subsidiarity a rozvoj jeslí a školek v jeho duchu spadá do kompetence obcí a krajů, nikoli státu.
11. Současně Česká republika masivně podporuje i rodičovskou domácí péči a výši její podpory (v případě „klasické“ tříleté péče) dosahuje přibližně výše minimální mzdy. Naplňuje tak, jako jedna z mála zemí EU, princip, podle něhož lze i práci v rodině vnímat jako ekonomicky relevantní aktivitu. Lze přitom upozornit, že i v pekingské agendě je vyjádřen požadavek na kvantifikování skutečné ceny této péče, jíž je možno považovat za ekonomický produkt.
12. Česká republika v žádném případě nechce vracet ženy ze zaměstnání do domácnosti. Chce se ale zabývat i problémy rodičů, kteří preferují možnost zůstat s dětmi do tří let doma. I tito lidé, kterých navíc i při hypotetickém dosažení barcelonských cílů budou dvě třetiny, mají své problémy a nelze je ignorovat výlučně ve prospěch státní pomoci těm, kteří se rozhodnou pro umístění svých dětí v jeslích.
-
Kontakt
Jana Říhová
Tisková mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí
Tel.: +420 221 922 249
GSM: +420 725 761 147
E-mail: jana.rihova@mpsv.cz
Datum aktualizace: 16.8.2011 15:47
