Terezínská deklarace

Na pozvání ministerského předsedy České republiky jsme se my, zástupci 46 níže uvedených zemí sešli dnes, 30. června 2009, v Terezíně, kde za druhé světové války zahynuly nebo odkud byly poslány do táborů smrti tisíce evropských Židů a dalších obětí nacistické perzekuce. Zúčastnili jsme se Konference k osudu majetku obětí holocaustu organizované Českou republikou a jejími partnery v Praze a Terezíně ve dnech 26.–30. června 2009 a projednali jsme společně s odborníky a zástupci nevládních organizací důležité otázky, jako jsou například sociální péče o osoby, které přežily holocaust (šoa) o další oběti nacistické perzekuce, nemovitý majetek, židovské hřbitovy a židovská pohřebiště, umělecká díla zkonfiskovaná a uloupená nacisty, judaika a židovské kulturní statky, archivní materiály a, oblast vzdělávání, výzkumu, připomínání a památná místa. Společně stvrzujeme tuto

Terezínskou deklaraci k osudu majetku obětí holocaustu a souvisejícím otázkám

 

– vědomi si skutečnosti, že lidé, kteří přežili holocaust, a další oběti nacistické perzekuce již dosáhli pokročilého věku, a že je proto naprosto nezbytné respektovat jejich osobní důstojnost a řešit zajištění jejich sociálních potřeb jako nanejvýše naléhavý problém,

 

– majíce na zřeteli potřebu v zájmu budoucích generací navždy uchovat a neustále si připomínat výlučnou historii a odkaz holocaustu (šoa), který vyhubil tři čtvrtiny evropských Židů, jakož i potřebu uchovat a připomínat si úkladnou povahu holocaustu a také další nacistické zločiny,

 

– berouce v úvahu konkrétní úspěchy Londýnské konference o nacistickém zlatě pořádané v roce 1997 a Washingtonské konference k osudu majetku obětí holocaustu  konané v roce 1998, které se zabývaly stěžejními otázkami ohledně restitucí a úspěšně připravily půdu pro významný pokrok, jehož bylo dosaženo v dalším desetiletí, a berouce v úvahu také Stockholmskou deklaraci z ledna 2000 a výsledky Konference o uloupeném uměleckém majetku v období holocaustu pořádané v říjnu 2000 ve Vilniusu,

 

– uznávajíce, že přes tyto dosažené výsledky stále přetrvávají zásadní problémy, které je třeba řešit, protože pouze část zkonfiskovaného majetku byla vrácena nebo za ni byla vyplacena náhrada,

 

– berouce na vědomí jednání pracovních skupin a zvláštního zasedání týkajících se sociální péče o osoby, které přežily holocaust, a jejich stanovisek a názorů, které posoudily a řešily problémy týkající se zajištění sociálních potřeb obětem holocaustu a dalším obětem nacistické perzekuce, nemovitého majetku, uměleckých děl zkonfiskovaných nacisty, judaik a židovských kulturních statků, vzdělávání o holocaustu, výzkumu holocaustu, a které lze najít na internetových stránkách pražské konference a také ve sborníku konference,

 

– majíce na zřeteli právně nezávaznou povahu této deklarace a morální odpovědnost, která z ní vyplývá, a aniž by bylo dotčeno platné mezinárodní právo a závazky,

 

1. Uvědomujíce si, že lidé, kteří přežili holocaust, a další oběti nacistického režimu a jeho kolaborantů utrpěli kvůli prožitým mukám nebývalé fyzické a emocionální trauma, berou zúčastněné státy v úvahu zvláštní sociální a zdravotní potřeby všech lidí, kteří přežili holocaust, a důrazně podporují veřejné i soukromé iniciativy v příslušných zemích, které těmto lidem umožní žít důstojně a zajistí jim nezbytnou základní péči, kterou jejich stav vyžaduje.

 

2. Berouce v úvahu význam restitucí obecního a osobního nemovitého majetku, který patřil obětem holocaustu (šoa) a dalším obětem nacistické perzekuce, zúčastněné státy důrazně vyzývají k tomu, aby bylo vyvinuto veškeré úsilí k nápravě důsledků protiprávního zabavení majetku, jako například konfiskací, nuceného prodeje a prodeje majetku pod nátlakem, které byly součástí perzekuce těchto nevinných lidí a skupin, z nichž převážná většina zemřela bez dědice.

 

3. Uznávajíce pokrok, kterého bylo v některých státech dosaženo v oblasti výzkumu, identifikace a restitucí kulturních statků ze strany vládních a nevládních institucí od Washingtonské konference k osudu majetku obětí holocaustu  konané v roce 1998 a schválení zásad Washingtonské konference k problematice uměleckých děl zkonfiskovaných nacisty, zúčastněné státy potvrzují naléhavou potřebu posílit a podporovat toto úsilí, aby byla zajištěna spravedlivá a poctivá řešení v otázce kulturních statků včetně judaik, jež byly uloupeny nebo přemístěny v průběhu holocaustu (šoa) nebo v jeho důsledku.

 

4. Se zřetelem k zásadní úloze národních vlád, organizací sdružujících osoby, které přežily holocaust (šoa), a jiných specializovaných nevládních organizací, zúčastněné státy vyzývají k soudržnějšímu a účinnějšímu přístupu jednotlivých států i mezinárodního společenství za účelem zajištění co nejúplnějšího přístupu k příslušným archivům, za předpokladu náležitého dodržování vnitrostátních právních předpisů. Vyzýváme jednotlivé státy a mezinárodní společenství rovněž k tomu, aby zahájily a podporovaly výzkumné a vzdělávací programy o holocaustu (šoa) a jiných nacistických zločinech, pamětní a vzpomínkové akce a uchovávání památníků na místě bývalých koncentračních táborů, hřbitovů, masových hrobů a jiných památných lokalit.

 

5. Uvědomujíce si nárůst antisemitismu a sílící tendence k popírání holocaustu (šoa), zúčastněné státy vyzývají mezinárodní společenství, aby postupovalo důrazněji při sledování těchto a podobných incidentů a reagování na ně a aby zavedlo opatření pro boj s antisemitismem.

 

Zajištění sociálních potřeb lidí, kteří přežili holocaust, a dalších obětí nacistické perzekuce

 

Uvědomujíce si, že lidé, kteří přežili holocaust, a ostatní oběti nacistické perzekuce včetně těch, kteří prožili hrůzy šoa jako malé a bezbranné děti, utrpěli kvůli prožitým mukám nebývalé fyzické a emocionální trauma,

 

uvědomujíce si, že vědecké studie dokládají, že tyto zkušenosti mají často za následek zhoršený zdravotní stav, a to zejména ve stáří, považujeme zajištění jejich sociálních potřeb za prioritu. Nelze akceptovat, aby ti, kteří dříve prožili tolik utrpení, na sklonku života žili v nedůstojných podmínkách.

 

1. konstatujeme, že lidé, kteří přežili holocaust (šoa), a další oběti nacistické perzekuce již v současné době dosáhli pokročilého věku a mají zvláštní zdravotní potřeby a potřeby lékařské péče, a proto podporujeme a přikládáme prvořadý význam úsilí směřující v příslušných zemích k řešení sociálních potřeb nejzranitelnějších obětí nacistické perzekuce staršího věku, například formou potravinové pomoci, poskytování léků nebo domácí péče podle potřeby a také cestou opatření, která podpoří kontakt mezi generacemi a dají jim možnost překonat jejich společenskou izolaci. Tyto kroky jim umožní žít v příštích letech důstojně. Důrazně prosazujeme spolupráci v těchto otázkách.

 

2. dále konstatujeme, že několik zemí uplatnilo širokou škálu tvůrčích mechanismů za účelem poskytnutí pomoci lidem, kteří přežili holocaust (šoa) a jsou v nouzi, a dalším obětem nacistické perzekuce; jedná se například o pomoc formou zvláštních penzí; dávek sociálního zabezpečení osobám, které v příslušné zemi nemají trvalý pobyt; zvláštních fondů; a využívání aktiv z majetku, který nemá dědice. Vyzýváme státy, aby zvážily možnost těchto a jiných alternativních kroků na vnitrostátní úrovni, a dále je vybízíme k tomu, aby hledaly způsoby, jak reagovat na potřeby lidí, kteří přežili holocaust.

 

Nemovitý majetek

 

Berouce na vědomí, že ochrana vlastnických práv je základním prvkem demokratické společnosti a právního řádu,

 

uznávajíce nedozírné škody, jež utrpěli jednotlivci i židovské obce v důsledku protiprávního zabavování majetku v době holocaustu (šoa),

 

uvědomujíce si význam restitucí či náhrady za konfiskace v souvislosti s holocaustem, k nimž došlo v době holocaustu v letech 1933 – 1945 nebo v jeho přímém důsledku,

 

uvědomujíce si význam navrácení obecního nemovitého majetku a nemovitého majetku spjatého s náboženskými obřady pro obnovu a podporu života židovských obcí, zajištění jeho budoucnosti, zabezpečení sociálních potřeb lidí, kteří přežili holocaust (šoa), a podporu uchování židovského kulturního dědictví,

 

1. vyzýváme, aby v případech, kdy toho dosud nebylo účinně dosaženo, bylo vyvinuto veškeré úsilí k zajištění restituce bývalého židovského obecního majetku i majetku spjatého s náboženskými obřady, a to buď formou věcné restituce, nebo případnou náhradou, a

 

2. považujeme za důležité v případech, kdy toho dosud nebylo účinně dosaženo, řešit nároky na soukromý majetek obětí holocaustu (šoa) v souvislosti s nemovitým majetkem bývalých vlastníků, dědiců nebo právních nástupců, buď formou věcné restituce, nebo případnou náhradou, a to spravedlivě, komplexně a nediskriminačním způsobem, v souladu s příslušným vnitrostátním právem a předpisy a také s mezinárodními dohodami.. Tento proces restituce či kompenzace by měl být rychlý, jednoduchý, přístupný, transparentní, pro jedince uplatňujícího nárok by neměl být nákladný ani zatěžující. V této oblasti bereme na vědomí další pozitivní právní předpisy.

 

3. Konstatujeme, že v některých státech by majetek, který nemá dědice, mohl sloužit jako základ pro řešení hmotných potřeb lidí, kteří přežili holocaust (šoa) a jsou v nouzi, a pro zajištění soustavného vzdělávání o holocaustu (šoa), jeho příčinách a důsledcích.

 

4. Doporučujeme, aby v případech, kdy se tak dosud nestalo, státy účastnící se pražské konference zvážily zavedení vnitrostátních programů, které by řešily problém nemovitého majetku zkonfiskovaného nacisty, fašisty a jejich kolaboranty. Pokud a až bude českou vládou zřízen Evropský institut odkazu šoa v Terezíně, tento ústav podpoří úsilí na mezivládní úrovni směřující k vypracování nezávazných pokynů a osvědčených postupů pro restituce a náhrady v souvislosti s protiprávně zabavenými nemovitostmi. Tyto pokyny a postupy budou vydány při příležitosti ročního výročí konání pražské konference, nejpozději do 30. června 2010, s náležitým zřetelem k příslušným vnitrostátním zákonům a předpisům a mezinárodním smlouvám a s ohledem na další pozitivní právní předpisy v této oblasti.            

 

Židovské hřbitovy a pohřebiště

 

Uvědomujíce si, že hromadné ničení páchané v době holocaustu (šoa) zpřetrhalo kontinuitu staletí života židovského národa a že v jeho průběhu byly vyhlazeny tisíce židovských obcí v mnoha oblastech Evropy, v důsledku čehož hroby a hřbitovy celých generací židovských rodin a obcí nikdo nenavštěvuje, a

 

vědomi si skutečnosti, že v důsledku genocidy židovského národa spočívají ostatky stovek tisíců zavražděných židovských obětí v neoznačených masových hrobech roztroušených po celém území střední a východní Evropy,

 

vyzýváme vládní orgány a obce a také občanskou společnost i příslušné instituce, aby zajistily identifikaci a ochranu těchto masových hrobů, označení a uchovávání židovských hřbitovů a jejich ochranu před znesvěcením, a pokud to umožní vnitrostátní předpisy, aby zvážily možnost prohlásit je za národní památky.

 

Umělecká díla zkonfiskovaná a uloupená nacisty

 

Uvědomujíce si, že umělecké a kulturní statky obětí holocaustu (šoa) a jiných obětí nacistické perzekuce byly zkonfiskovány, zabaveny či vyrabovány nacisty, fašisty a jejich kolaboranty, a to různými prostředky včetně krádeže, donucování a konfiskace a na základě vzdání se vlastnického práva stejně tak jako prostřednictvím nuceného prodeje a prodeje pod nátlakem v době holocaustu v letech 1933-45 a v bezprostředním důsledku holocaustu a

 

připomínajíce zásady Washingtonské konference k problematice uměleckých děl zkonfiskovaných nacisty ve znění schváleném na Washingtonské konferenci z roku 1998, které uvádějí výčet dobrovolných závazků pro vlády, založených na morální zásadě, že umělecká díla a kulturní statky zkonfiskované nacisty obětem holocaustu (šoa) by těmto obětem nebo jejich dědicům měly být vráceny v souladu s vnitrostátními zákony a předpisy a také mezinárodními závazky, aby bylo dosaženo poctivých a spravedlivých řešení,

 

1. znovu potvrzujeme naši podporu zásadám Washingtonské konference k problematice uměleckých děl zkonfiskovaných nacisty a vyzýváme všechny strany, včetně veřejných a soukromých institucí a jednotlivců, aby je také uplatňovaly;

 

2. vědomi si zejména toho, že restituci nelze provést bez znalosti případných uloupených uměleckých děl a kulturních statků, zdůrazňujeme význam, který má pro všechny zúčastněné strany pokračování v intenzivním systematickém zkoumání původu děl, s náležitým zřetelem k právním předpisům, ve veřejných i soukromých archivech a podpora tohoto zkoumání a ve vhodných případech umístění výsledků tohoto výzkumu včetně průběžných aktualizací na internet, s náležitým zřetelem k pravidlům a předpisům upravujícím ochranu osobních údajů. Pokud tak dosud nebylo učiněno, doporučujeme také zavedení mechanismů, které by byly nápomocny osobám uplatňujícím své nároky a jiným subjektům v jejich úsilí,

 

3. se zřetelem k zásadám Washingtonské konference k problematice uměleckých děl zkonfiskovaných nacisty a s ohledem na zkušenosti získané od konání washingtonské konference vyzýváme všechny zúčastněné strany, aby zajistily, aby jejich právní systémy nebo alternativní procesy při zohlednění odlišných právních tradic umožnily spravedlivá a poctivá řešení ve věci uměleckých děl zkonfiskovaných a uloupených nacisty a aby nároky na zpětné získání těchto uměleckých děl byly řešeny rychle a na základě souvisejících faktů a skutkové podstaty nároků a všech příslušných dokumentů předložených všemi stranami. Vlády by měly při uplatňování různých právních ustanovení vzít v úvahu všechny související problémy, které by mohly bránit restitucím uměleckých děl a kulturních statků, aby tak docílily spravedlivých a poctivých řešení, a také by měly využít možnosti alternativních řešení sporů, pokud je platné právo připouští.

 

Judaika a židovské kulturní statky

 

Uvědomujíce si, že holocaust (šoa) měl také za následek masové plenění judaik a židovských kulturních statků včetně posvátných svitků, vybavení synagog, obřadních předmětů a knihoven, rukopisů, archivů a záznamů židovských obcí, a

 

vědomi si skutečnosti, že vyvraždění šesti milionů Židů včetně celých obcí v době holocaustu (šoa) ve svém důsledku znamenalo, že v případě velké části tohoto dědičného majetku nebylo možné po druhé světové válce vymáhat jeho vrácení, a

 

uvědomujíce si naléhavou potřebu určit způsoby, jak docílit spravedlivého a poctivého řešení problému judaik a židovských kulturních statků v případech, kdy původní vlastníci nebo dědici bývalých původních židovských vlastníků, jednotlivci nebo právnické osoby nemohou být identifikováni, a zároveň uznávajíce, že neexistuje žádný univerzální vzor,

 

1. povzbuzujeme a podporujeme úsilí směřující k identifikaci a katalogizaci těchto položek, které lze najít v archivech, knihovnách, muzeích a jiných vládních i nevládních úložištích informací, k vrácení těchto statků jejich původním zákonným vlastníkům a jiným příslušným jedincům nebo institucím podle vnitrostátního práva, a povzbuzujeme a podporujeme také úvahy o dobrovolné mezinárodní registraci svitků Tóry a případných jiných předmětů judaik, a

 

2. podporujeme opatření, která zajistí jejich ochranu, poskytnou vědeckým pracovníkům příslušné materiály a v případech, ve kterých je to vhodné a možné z hlediska uchování příslušných předmětů, zajistí v případě potřeby navrácení posvátných svitků a obřadních předmětů, které jsou v současné době v rukou vlád, k opětnému používání synagogami a usnadní volný oběh a vystavování těchto judaik v mezinárodním měřítku na základě přiměřených a dohodnutých řešení.

 

 

Archivní materiály

 

Vzhledem k tomu, že přístup k archivním dokumentům je pro osoby uplatňující nárok i pro vědecké pracovníky základním zdrojem pro řešení otázek týkajících se vlastnictví majetku obětí holocaustu a pro podporu vzdělávání a výzkumu v otázkách holocaustu (šoa) a jiných nacistických zločinů,

 

uznávajíce zejména skutečnost, že výzkumným pracovníkům a široké veřejnosti je k dispozici stále větší počet archivů, o čemž svědčí dohoda, jíž bylo dosaženo ve věci archivů Mezinárodní vyhledávací služby (ITS) v německém Bad Arolsenu,

 

vítajíce navrácení archivů státům, z jejichž území byly přesunuty v průběhu holocaustu nebo jako přímý důsledek holocaustu (šoa),

 

vyzýváme vlády a jiné orgány, které vedou příslušné archivy nebo na ně dohlížejí, aby je v nejširším možném rozsahu zpřístupnily veřejnosti a výzkumným pracovníkům v souladu se zásadami Mezinárodní archivní rady, s náležitým zřetelem k vnitrostátním předpisům, včetně ustanovení o ochraně soukromí a osobních údajů, a zároveň vzaly v úvahu zvláštní okolnosti dané dobou holocaustu a potřeby lidí, kteří přežili, a jejich rodin, a to zejména v případech týkajících se dokumentů vzniklých na základě nacistických předpisů a zákonů.

 

 

 

Vzdělávání, výzkum, připomínání a památná místa

 

Uznávajíce význam vzdělávání o holocaustu (šoa) a jiných nacistických zločinech a jejich připomínání jako neustálého zdroje poučení pro celé lidstvo,

 

uvědomujíce si mimořádný význam Stockholmské deklarace z ledna 2000 týkající se vzdělávání o holocaustu, připomínání a výzkumu holocaustu,

 

majíce na paměti, že Všeobecná deklarace lidských práv byla do značné míry formulována v reakci na uvědomění si hrůz, které se odehrály v době holocaustu, a dále se zřetelem k Úmluvě Organizace Spojených národů o zabránění a trestání zločinu genocidy,

 

připomínajíce krok Organizace spojených národů a jiných mezinárodních a národních orgánů zavádějící Mezinárodní den památky obětí holocaustu,

 

oceňujíce činnost organizace Task Force for International Cooperation on Holocaust Education, Remembrance and Research (Pracovní skupiny pro mezinárodní spolupráci v oblasti vzdělávání o holocaustu, výzkumu a připomínání holocaustu, ITF), v době desátého výročí jejího založení a vyzývajíce státy účastnící se pražské konference, aby s organizací Task Force těsně spolupracovaly, a

 

odmítajíce jakékoli popírání holocaustu (šoa) a bojujíce proti jeho trivializaci nebo bagatelizaci a zároveň vyzývajíce tvůrce veřejného mínění, aby se postavili proti takovému popírání, trivializaci nebo bagatelizaci,

 

1. důrazně vyzýváme všechny státy, aby podporovaly nebo zřídily každoroční památeční a vzpomínkové akce a aby zajistily uchování památníků a jiných památných míst a míst připomínajících mučednickou smrt obětí. Považujeme za důležité, aby se všichni jednotlivci a národy, kteří se stali oběťmi nacistického režimu, účastnili důstojné připomínky svých osudů,

 

2. vyzýváme všechny státy, aby přednostně zařadily výuku o holocaustu (šoa) a jiných nacistických zločinech do učebních osnov svých systémů veřejného vzdělávání a aby poskytly finanční prostředky na vzdělávání učitelů a vytvoření nebo získání zdrojů a materiálů potřebných pro takovou výuku;

 

3. pevně věříce, že mezinárodní právní úprava lidských práv zohledňuje důležité poučení z dějin a že chápání lidských práv je nezbytně nutné k tomu, aby bylo možno čelit a zabraňovat všem formám rasové, náboženské nebo etnické diskriminace včetně antisemitismu a nepřátelských postojů vůči Romům, přijímáme dnes závazek, že výchovu o lidských právech zařadíme do učebních osnov našich vzdělávacích systémů. Jednotlivé státy mohou zvažovat uplatnění široké škály dalších prostředků k podpoře této výchovy, včetně případného využití majetku bez dědiců;

 

4. vzhledem k tomu, že se blíží doba, kdy již očití svědci holocaustu (šoa) mezi námi nebudou a kdy místa bývalých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů budou nejdůležitějším a nepopiratelným důkazem tragédie holocaustu (šoa), význam a neporušený stav těchto míst včetně jejich movitých i nemovitých pozůstatků bude představovat základní hodnotu v souvislosti s veškerými opatřeními týkajícími se těchto míst a získá pro naši civilizaci obzvláštní důležitost, zejména za účelem výchovy budoucích generací. Vyzýváme proto k široké podpoře veškerého úsilí vyvíjeného na ochranu těchto míst, aby tyto pozůstatky byly zachovány jako svědectví zločinů, které zde byly spáchány, a sloužily jako připomínka a varovné memento pro příští generace, případně aby byla zvážena možnost prohlásit je za národní památku v souladu s vnitrostátním právem.     

 

Budoucí opatření

 

S ohledem na tyto cíle vítáme a oceňujeme iniciativu české vlády zřídit v Terezíně Evropský institut odkazu šoa (Terezínský institut), který by navázal na činnost pražské konference a na Terezínskou deklaraci. Institut bude sloužit jako dobrovolné fórum pro jednotlivé země, organizace zastupující občany, kteří přežili holocaust (šoa), a další oběti nacistické perzekuce, a nevládní organizace za účelem sledování a ovlivňování vývoje v oblastech, kterých se týká pražská konference a tato deklarace, a za účelem vypracování a sdílení osvědčených postupů a zásad v těchto oblastech a jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci oddílu Nemovitý majetek. Bude působit v rámci sítě jiných vnitrostátních, evropských a mezinárodních institucí a zajistí, aby nedocházelo k duplicitě, například ve vztahu k činnostem Task Force for International Cooperation on Holocaust Education, Remembrance and Research (ITF).

 

V návaznosti na sborník konference a na Terezínskou deklaraci Evropská komise a české předsednictví poukazují na důležitost Terezínského institutu jako jednoho z nástrojů boje proti rasismu, xenofobii a antisemitismu v Evropě i ve světě a vyzývají ostatní země a instituce, aby institut podpořily a aby s ním spolupracovaly.

 

Aby Terezínský institut umožnil šíření informací, bude zveřejňovat pravidelné zprávy o činnostech týkajících se Terezínské deklarace. Institut vytvoří internetové stránky, které usnadní sdílení informací, zejména v oblasti původu uměleckých děl, nemovitého majetku, potřeb sociální péče o osoby, které přežily holocaust, judaik i vzdělávání o holocaustu. Jako užitečnou službu pro všechny uživatele bude institut vést a zasílat seznamy internetových stránek provozovaných zúčastněnými státy, organizacemi zastupujícími osoby, jež přežily holocaust (šoa), a další oběti nacismu, a nevládními organizacemi a zároveň zavede internetovou stránku s přehledem internetových stránek týkajících se problematiky holocaustu.

 

Důrazně také vyzýváme státy účastnící se pražské konference, aby podporovaly a šířily zásady Terezínské deklarace, a vyzýváme státy, které jsou členy agentur, organizací a jiných subjektů, jež se zabývají vzdělávacími, kulturními a sociálními otázkami v celosvětovém měřítku, aby pomohly šířit informace o usneseních a zásadách týkajících se oblastí, na které se vztahuje Terezínská deklarace.

 

Úplnější popis koncepce české vlády pro Terezínský institut a společné prohlášení Evropské komise a českého předsednictví Evropské unie jsou k dispozici na internetových stránkách pražské konference a budou zveřejněny ve sborníku konference.


Seznam států
1. Albánie

2. Argentina

3. Austrálie

4. Belgie

5. Bělorusko

6. Bosna a Hercegovina

7. Brazílie

8. Bulharsko

9. Černá Hora

10. Česká republika

11. Dánsko

12. Estonsko

13. Finsko

14. Francie

15. FYROM

16. Chorvatsko

17. Kanada

18. Kypr

19. Irsko

20. Itálie

21. Izrael

22. Litva

23. Lotyšsko

24. Lucembursko

25. Maďarsko

26. Malta

27. Moldavská republika

28. Německo

29. Nizozemí

30. Norsko

31. Polsko

32. Portugalsko

33. Rakousko

34. Rumunsko

35. Rusko

36. Řecko

37. Slovensko

38. Slovinsko

39. Španělsko

40. Srbsko

41. Švédsko

42. Švýcarsko

43. Turecko

44. Ukrajina

45. Velká Británie

46. USA

47. Uruguay

 

 

Svatý stolec  (pozorovatel)

 

 

Datum aktualizace: 16.8.2011 15:17

nahoru

přímé odkazy

  

Kvíz

E-pohlednice

Chat

Kalendář

Předchozí měsíc červen 2009 Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
1.6. - seznam událostí 2.6. - seznam událostí 3.6. - seznam událostí 4.6. - seznam událostí 5.6. - seznam událostí 6.6. - seznam událostí 7.6. - seznam událostí
8.6. - seznam událostí 9.6. - seznam událostí 10.6. - seznam událostí 11.6. - seznam událostí 12.6. - seznam událostí 13.6. - seznam událostí 14.6. - žádná událost
15.6. - seznam událostí 16.6. - seznam událostí 17.6. - seznam událostí 18.6. - seznam událostí 19.6. - seznam událostí 20.6. - žádná událost 21.6. - žádná událost
22.6. - seznam událostí 23.6. - seznam událostí 24.6. - seznam událostí 25.6. - seznam událostí 26.6. - seznam událostí 27.6. - seznam událostí 28.6. - seznam událostí
29.6. - seznam událostí 30.6. - seznam událostí

rychlá navigace