Zahajovací projev Mirka Topolánka na summitu "Jižní koridor - nová hedvábná stezka"
Praha, 8. května 2009.
Vážené dámy, vážení pánové, je mi ctí, že zde v Praze mohu jako předseda Evropské rady uvítat představitele zemí Jižního koridoru: států jižního Kavkazu, Střední Asie a Blízkého Východu, dále zástupce pozorovatelských zemí, Evropské unie a další přítomné hosty.
Věřím, že dnešní summit je jasným příkladem toho, že i přes značnou geografickou vzdálenost spojuje naše země mnoho společných zájmů a že si máme navzájem co nabídnout. Doufám, že toto jedinečné setkání zahájí proces prohlubování naší vzájemné spolupráce, která bude bezesporu výhodná pro všechny zúčastněné.
Na začátek by bylo samozřejmě vhodné tento projekt celkově představit, tím více, že Jižní koridor je některými státy chápán velmi rozdílně. Někdo považuje Jižní koridor pouze za fyzický koridor umožňující tranzit zemního plynu a spojuje tak jeho osud pouze s plynovodem Nabucco. Někteří v myšlence Jižního koridoru vidí kromě zemního plynu i ropnou dimenzi.
Pro České předsednictví se ale Jižní koridor nerovná pouze projektu Nabucco. Chápeme Jižní koridor jako prostor umožňující nejširší možnou formu spolupráce, ať už půjde o infrastrukturu energetickou či dopravní, technologie, vědu a výzkum nebo výměnu know-how. Samozřejmě stojí-li na počátku tak významný projekt jako je Nabucco, bude prohlubování spolupráce probíhat o to rychleji a intenzivněji.
Právě konkrétní společné projekty na poli energetiky by měly podle mého názoru celý proces spolupráce iniciovat. Jen realizace konkrétních projektů nás přivede k úspěchu a k dalšímu rozšíření naší spolupráce.
Naplnění strategických projektů propojujících jednotlivé země koridoru povede k povzbuzení soukromých společností, aby investovaly i do strategických projektů na poli dopravy. Rozvinutá dopravní infrastruktura pak umožní plynulejší pohyb osob mezi jednotlivými zeměmi koridoru a povede ke zintenzivnění osobních a obchodních kontaktů. To je základním předpokladem pro další rozvoj ekonomické a politické spolupráce v rámci koridoru.
Jsem si jist, že je v našich silách takového multiplikačního efektu dosáhnout a že naše úspěchy se poté „přelijí“ i do dalších oblastí. K dosažení těchto úspěchů však potřebujeme více než jen politickou vůli a podporu. Zásadní roli sehraje také finanční a technická angažovanost.
Příklad toho, že multiplikační efekt tak jak jsem o něm hovořil skutečně funguje, máme přímo před očima: i Evropská společenství byla původně v 50. letech minulého století založena na spolupráci v sektoru uhlí a oceli, coby strategických surovin hrajících ve své době klíčovou roli. Až poté, co si účastnické země samy otestovaly, že vzájemná spolupráce na této bázi je pro ně vzájemně výhodná, rozhodly se oblasti kooperace rozšiřovat.
Už mnohokrát jsem říkal, že tehdejším uhlím a ocelí jsou dnes ropa a zemní plyn. Nechci tím vůbec říci, že projekt Jižního koridoru by měl napodobovat proces, kterým se vyvíjela Evropská unie. Spíš bych chtěl zdůraznit, že by bylo nešťastné předem si zavírat dveře před širším pojetím spolupráce v rámci Jižního koridoru, jehož budoucí potenciál dnes nemůžeme předpovídat. Stejně tak v 50. letech nikdo nemohl předpovídat, že v roce 2009 bude EU čítat 27 členských zemí jak ze západní tak ze střední a východní Evropy.
Podmínkou pro úspěch naší iniciativy je, aby z tohoto modelu vycházely všichni účastníci vítězně, aby spokojenost nebyla jednostranná a aby účastníkům Jižního koridoru přinesla tato iniciativa dlouhodobý a udržitelný ekonomický růst a posílila jejich stabilitu a bezpečnost.
Veškerá spolupráce v rámci koridoru tedy musí probíhat transparentně a musí být založena na tržních principech a vzájemné důvěře producentů, tranzitérů i spotřebitelů ve fungování tohoto systému. Za předpokladu, že státy Jižního koridoru budou vnímat energetiku především jako obchod, je to právě tržní prostředí, které jim zaručí maximalizaci jejich zisků. Producentům umožní suroviny za nejvýhodnější nabídku prodat a spotřebitelům naopak za stejných podmínek suroviny v potřebném množství nakoupit.
Tržního prostředí je možné dosáhnout pouze a jedině diverzifikací zdrojů a transportních tras surovin. To je zcela nezbytné, ale i výhodné pro všechny zúčastněné. Diversifikace zajistí spotřebitelům alternativy při získávání zdrojů a jejich dopravě, což posílí jejich energetickou bezpečnost a producentům pak alternativní cesty odbytu, což posílí jejich nezávislost a umožní prodávat své suroviny za plné světové ceny.
Spolupráce na poli energetiky má však širší rozměr než jen zajištění dodávek surovin. Velice významnou roli tu hraje také možnost využívat společné know-how v oblasti průzkumu, infrastruktury, těžby a využívání zdrojů a v neposlední řadě samozřejmě i v oblasti úspory energií a obnovitelných zdrojů.
Příkladem za všechny může být otázka hospodárného využívání tzv. asociovaného plynu, který je v současné praxi v mnoha případech spalován v rámci těžby ropy, namísto toho, aby byl hospodárně zužitkován. Zdroje naší planety nejsou neomezené a jejich efektivní obhospodařování a využívání je naším společným zájmem. Energetika by nás měla spojovat, nikoli stavět proti sobě.
Jsem přesvědčen, že nadešel čas, aby Evropská unie přistoupila v oblasti energetické politiky ke konkrétním činům a začala s realizací již jednou odsouhlasených projektů. Je třeba začít konat a postoupit od fáze obecných deklarací k fázi praktické realizace. Doufám, že se naše dnešní setkání stane momentem, který tuto fázi zahájí.
Jsem velmi rád, že se nám dnes podařilo setkat se v takto širokém zastoupení a těším se, že si dnes navzájem představíme naše očekávání, zájmy a konkrétní návrhy pro realizaci této iniciativy.
A nyní mi prosím dovolte, abych předal slovo našemu váženému hostovi, předsedovi Evropské komise, panu José Manuelu Barrosovi.
Datum aktualizace: 16.8.2011 15:23
